MŮJ HADÍ PŘÍBĚH

Poprvé jsem vstoupil do Hadích lázní v roce 1995. Našemu Honzovi byl rok. První setkání s termální vodou. Společné koupání rodičů s dětmi. Už nevím, jestli to bylo na doporučení lékaře, ale těch několik hodinových "plaveb" v bazénku bylo nezapomenutelných. Ještě dneska cítím to horko. Ještě dneska vidím ty oprýskané zdi, zašlé kachličky a příšernou mini šatnu. Jen chvilka na vychladnutí v zasklené kolonádě měla trochu "lázeňskou atmosféru". Krásné sloupy, kazetový strop. Pak už jen přes umakartovou vrátnici do parku.......

Ne dlouho po té se původní majitel Lázně Teplice, pro neekonomický provoz domu zbavil. Prodej.

Jakási Hadco s.r.o. zanechala svůj vývěsní štít na schodech v roce 1997. / je tam dodnes / Cizozemský vlastník se pokusil o záměr radikální přestavby v roce 2002. Mám kopii "studie". Nemohu jako autorizovaný architekt porušit etický řád České komory architektů, abych se nevystavil grilování před stavovským soudem, takže hodnocení si odpustím. Nicméně změna to byla natolik radikální, že moje vlastní pozdější pokusy jsou proti tomu "dětská slavnost". Dostavba celého ubytovacího podlaží, zasklená dvorana, atd. Překvapivě, vzhledem k pozdějšímu, tehdejší garant památky se záměrem souhlasil a odbor památkové péče na okresním úřadě vydal kladné stanovisko s několika podmínkami. /Tento doklad má aktuální majitel k dispozici/. K realizaci nedošlo a objekt v roce 2003 naposledy změnil vlastníka / Treinvest s.r.o., pana Třešňáka /.

Skok v čase. Rok 2009. Mám za sebou několik úspěšných studii pro aktuálního majitele Hadích lázní. Často chodím kolem. Rok předtím musel můj klient strhnout ikonickou budovu Městských lázní. Podotýkám, musel! A nebyl to on, kdo nechal budovu dochátrat do stavu, z něhož nebylo jiné cesty. Pro další vývoj je tento moment důležitý, protože většina rozhodování dotčených úředníků a i nálada laické veřejnosti je jím silně ovlivněna a široké publikum má ve věci "jasno". Postava majitele bude pro budoucí peripetie nesmírně důležitá. Jeho kontroverzní pověst neustále přiživovaná povrchními novináři z něj v očích kompetentních orgánů památkové péče dělá relativně "snadného" soupeře, kterého bez problému spláchnou, protože "Třešňák"...ten co boří!. Málokdo si všímá, ale v dnešní době to nepřekvapuje, že Třešňák také staví a rekonstruuje. Těch domů jsou desítky. A každá rekonstrukce je provedena ve vysokém standardu. Kvalitní materiály, kvalitní řemeslo. Přesto pro jeho pověst nula bodů. Ten despekt ze strany povýšených památkových odborníků je vždy přímo hmatatelný.......

Zde je na místě vrátit se zpět do roku 1978. Objekt Hadích lázní je v tehdy respektovaném Zdravoprojektu, navržen k rekonstrukci do podoby, jak jej známe nyní. Zcela zásadní je vestavba strojovny vzduchotechniky a nové rozvody odvětrání, dostavba středního traktu s novým vstupem, zasklení kolonády, rekonstrukce krovu a krytiny, zrušení chodníku k silnici atd. Dle následných posuzování právě tato rekonstrukce, navíc provedená velmi nekvalitně, původní hodnoty domu, diky nimž byl zapsán na seznam památek fatálně poznamenala. Přesto musím trvat na tom, že byla v souladu s tehdejší potřebou sledovat vývoj lázeňství a souvisejících norem v rámci možností doby. Nebylo chybou tehdejšího projektanta, že doba nedisponovala kvalitními materiály a dostatečnými financemi. Přesto díky ní lázně přežily a léčily!!.

Často chodím kolem. A nechci, aby ten dům dopadl jako Městské lázně! Z vlastní iniciativy oslovuji majitele, abychom začali hledat vhodné řešení, funkci, postup oprav a rekonstrukce. První studie vzniká na podzim 2009. Práce obnáší mnoho průzkumů, rešerší, kompletace dokumentace stávajícího stavu, studium historických pramenů, posudků památkářů, projektové dokumentace poslední rekonstrukce atd. Tím, že žiju v místě a můj starší kolega Ing.Arch.Míšek je chodící encyklopedie nejen v otázkách architektury a urbanismu, ale také pamětník práce hydrogeologů a pramenních radů, jsem schopen postavit svoje návrhy na "pevných základech", úctě k práci předků a víře, že záchrana Hadích lázní má smysl. Nebudu popisovat koncept první studie, ale pouze zmíním, že se jedná o rekonstrukci na místě, s vestavbou bazénu do střechy, doplněním kolonády i na severní parkovou fasádu. Není to konzervativní řešení, ale po té co jsem poznal schválený záměr z roku 2002 se rozhodně za hrdinu nepovažuji. Podstatné je, že funkce objektu je sice lázním blízká /jak ostatně požaduje dosud platný statut lázeňského místa /ale jedná se o komerční wellness s kavárnou a malým obchodem. Majitel souhlasí, lázeňská komise doporučuje, tehdejší garant z NPÚ v osobní rovině nabádá, abychom požádali o závazné stanovisko... a tehdy činíme první krátkozrakou chybu! V návalu jiných rozpracovaných projektů a nejistotě proveditelnosti záměru je další postup příprav upozaděn a k žádosti o "papír" s razítkem tak nedojde.

Další skok v čase. 2014. Mám za sebou další řadu studii a projektů pro stávajícího majitele. O Hadích lázních často diskutujeme, dům je prázdný, chátrá neužíváním, byť základní péči klient provádí. Padne rozhodnutí vydat se náročnou cestou lázeňské léčebny. Dovolím si tvrdit, že pokud památka slouží svému původnímu účelu pak je to nejvíc, jak může být veřejnému zájmu prospěšná. Pokud je to funkce, která je pro město navíc zcela určující / nejedná se o běžnou, ale zcela mimořádnou funkci závislou na místě, pak roste hodnota takového rozhodnutí ještě výše. Nemohu se ztotožnit s památkářským výkladem, že prvotní hodnotou je hmota tj, cihla, kámen dřevo, případně prostor a nikoliv zcela unikátní funkce. Zkrátka tam, kde se potkávají památková zóna se zónou lázeňskou a v tomto případě tou zcela nejbazálnější, pak musí "cihla" ustoupit před pramenem a jeho užitím!! Tím samozřejmě nerezignuji na rekonstrukci a záchranu použitelných hmotných památek. Naopak mají svou nezastupitelnou úlohu v symbolice lázní a tím i vliv na harmonický pocit pacientu přijímajících léčbu.

Takže je rozhodnuto ve prospěch lázeňské léčebny s orientací na dětské pacienty.

Jak je to komplikované si uvědomuji po té, co jsem jako architekt prováděl rekonstrukci Vojenských lázní a Nových lázní. Mimochodem obě budovy jsou též zapsány jako kulturní památky. Pro oba návrhy jsem měl plnou důvěru a podporu tehdejšího garanta NPÚ. Vždy jsem s ním vše konzultoval a mám pocit, že obě realizace jsou kvalitní a zejména funkční. V Nových lázních je to patrné více, neboť stavba byla roky zanedbávaná s morálně i fakticky zastaralým provozem.

V tomto momentu byla nejvíce diskutována rentabilita záměru. Je nutné si uvědomit, že původní objekt Hadích lázní plnil v minulosti funkci doplňkové stavby s ambulantně poskytovanými procedurami a mimo jiné proto se jej Lázně Teplice v době ekonomických problému zbavily. K základnímu provoznímu schématu složenému na základě minimální kapacity procedurálních léčebných cyklů / vodoléčba, masáže, rehabilitace / bylo nutno dále zcela respektovat požadavky na budovu z hlediska hygienických norem, požárních norem, požadavků na dopravu, zásobování, parkování, zákoník práce atd. Každému, kdo se trochu orientuje ve vývoji těchto zákonných předpisů je jasné, že přestože oheň je stále stejně horký a teplý vzduch se pohybuje nahoru, nároky na požární zabezpečení nebo výměnu vzduchu se mění a zvyšují. Vše má dopad do stavby. Vliv na její objem je tím nejzásadnějším. Pokud chcete nabídnout klientům, pacientům nejlepší dostupnou kvalitu péče, musíte počítat také s novými postupy a technologiemi, získat vysoce kvalifikovaný personál a vytvořit mu podmínky.

A jsme u toho, zda má majitel domu právo, tak jak to činily generace jeho předchůdců reagovat adekvátně na vývoj. Vždyť stavba víceméně současné podoby lázní z roku 1839 byla kompletně novou stavbou po odstranění první zděné stavby a to z důvodu kapacitních a funkčních. Stejně tak první stavba hadích lázní byla pokrokem oproti plachtou zakrytému jezírku.

Znovu studuji základní architektonický koncept stavby. Snažím se na něj navázat a rozvinout jej. Podotýkám, že rekonstrukce, či spíše radikální přestavba je uvažována in situ, žádné posouvání /dále bude jasno, proč to stále zmiňuji /. Musím vyřešit zvýšenou komunikaci při zachování nivelety obou. Otevírám / částečně / starou kolonádu. Nastavuji podlaží do úrovně aktuálně nejvyššího hřebenu. Vše je podřízeno klasicistní dvojosé symetrii. Tvarosloví fasád je historizující s kontrastní dostavbou vstupního traktu do parku. Ano, jak patrno, na stávajících obvodových zdech a při zachování kolonády a kazetového stropu stavím v podstatě nový dům, ve kterém použiji hodnotné prvky /např. nárožní akroterie /

Zde musím také uvést, že vycházím ze stavebně historické analýzy, zpracované oprávněným hodnotitelm, že např. stávající klenby z hlediska jejich dobově běžného užití nemají zásadní historickou hodnotu. Tím se ovšem autor dostal do rozporu se zásadními postuláty památkové péče a byl proto nadále orgány PP shledán "nezpůsobilým" a jeho SHP odmítnuty.

Majitel můj návrh akceptuje s přáním poněkud otupit kontrast mezi novým a historizujícím designem ve prospěch "starého stylu" jak on říká. Postupuji celou studii odboru památkové péče na MgM Teplice. Bez oficiální žádosti. Jen k nahlédnutí. Tudíž žádné oficiální stanovisko. Mimo zápis jen upozornění, že objekt je kulturní památka a podobný návrh nemůže být myšlen vážně! Nemůže nikdy projít. Obdobně reaguje i garant z NPÚ. Návrh shledává zajímavým, nicméně šanci na jeho prosazení nevidí. Po konzultaci navrhuji majiteli zažádat o zahájení procesu sejmutí památkové ochrany budovy Hadích lázní, neboť v tom paradoxně spatřuji jedinou možnost jejich faktické záchrany!!.

Bylo mi totiž naznačeno, že jelikož jde o vyšší stupeň ochrany je fakticky chráněn i hurdiskový strop, polystyrénový podhled, umakartové dveře, plastové kliky.atd. Jsou absolutně a bezezbytku chráněny všechny dochované hmotné části a jakýkoliv pokus vysušit mokré zdivo soudobými metodami bude označen za poškození. Při konfrontaci jsou samozřejmě taková prohlášení popřena jako nadsázka. A musím přiznat, že s postupem času a přibývajícími studiemi je možnost odstranění "nevhodných" dostaveb povolena.

Musím se přiznat, že jsem byl optimistický, když jsem se domníval, že všem stranám jde o totéž. Až později jsem pochopil, že pro někoho je lepší nechat památku zhroutit podle památkového zákona než nechat majitele, aby ji byť ne zcela korektně / dle výkladu odborné instituce / opravil nebo rekonstruoval.

V následujících dvou letech jsem pouze svědek marného pokusu o sejmutí památkové ochrany budovy. Tu a tam se účastním jednání na Ministerstvu kultury, na Krajském úřadě nebo na magistrátu města. Vždy mám silný pocit, že jsme zločinci, kteří to snad ani nemohou myslet vážně. Po čase je jasno! Snímat se nebude. Všechny orgány vydaly záporné stanovisko. Stoh papíru s paragrafy a vzájemně opisovaná zdůvodnění. Jeden ne nepodstatný moment, ale závěrečné stanovisko Ministerstva kultury obsahuje. Větu o možnosti "posunout, přemístit památku!? Krajský odbor památkové péče však shledává ono doporučení jako nesmyslné, neproveditelné dokonce nezákonné.

Vždyť paragraf o přesunu památky je koncipován pro díla malého rozsahu, sochy, maximálně boží muka pane architekte!!. Slova tehdejšího vedoucího odboru. Alespoň se nám daří pana magistra dostat do interiéru domu. Je Tepličák, dříve dokonce pracoval i na oddělení památkové péče města. Upřímně se přiznává, že je uvnitř poprvé a že vůbec netušil skutečný stav památky. Vždyť z venku vypadá docela dobře!. Zjišťuji, že žádný z pracovníků orgánu, jenž o sejmutí ochrany rozhodoval, jej nenavštívil!!! Prostě to udělali od stolu. Snažím se získat od pana magistra radu jak postupovat dál. Je mi doporučeno udělat vstřícný krok. Razantní přestavbu dále neprosazovat a pokusit se domluvit na kompromisech. OK. Rok 2016. Přesvědčuji majitele, že musíme projekt přepracovat. Trvá na zachování funkce a všech parametrů budoucí léčebny. Konzultuji na oddělení památkové péče v Teplicích. Příslušné referentky se táži zcela otevřeně: "Paní magistro, jak by měl návrh vypadat, aby byl pro Vás akceptovatelný?". "Prostě stávající objem, pavilon v parku, můžete přestavět ty nevhodné dostavby a bude to OK." Musím zcela upozadit své ego architekta. Udělat něco s čím profesně nesouhlasím a co si budu vyčítat, ale jsem odhodlán to pro ten dům udělat. Konzervativní, nenápadná. Populisticky se snažím jít naproti obecnému vkusu, tak aby žádný kontroverzní detail nemohl oslabit všeobecné přijetí stavby publikem, abych získal veřejné mínění na svou stranu. Dal jsem si za cíl, aby stavba z exteriéru nepřiznala, že jsem vestavěl podlaží do stávajícího objemu. Nebyl jsem ostatně první. V části levého křídla již taková vestavba je. Ano, odstranil jsem několik kleneb / viz.SHP /.Ponechal jsem je ve vstupní části. Na druhou stranu jsem obnovil systém koupelen, původní vstupy do objektu z bočních křídel atd. Dovolil jsem si "zkopírovat" jižní kolonádu na místo nevhodné dostavby severního průčelí a tu původní jsem otevřel. Chodník kolem jižní fasády jsem obnovil s dvěma rampami. Se smíšenými pocity jdu prezentovat záměr na OPP města Teplice. Jsem ujištěn, že mohu s velkou nadějí podat žádost o stanovisko k záměru. Záměr je bohatě dokumentován vizualizacemi. Jsem upozorněn na to, že na některých je dům "vyzdvižen o tři schody výš a tudíž to vypadá, že jsem změnil úroveň podlahy. Ověřuji do žádosti, že tomu tak není a že platí koty z přiložené situace. Dotčené vizualizace jsem dodatečně opravil. Čekám na výsledek posouzení záměru. Výsledek? Vinen v plném rozsahu. Na návrhu nezůstala nit suchá. A to paradoxně ještě ostřejší odmítnutí ze strany garanta z NPÚ přišlo po lhůtě dané zákonem a tak bylo stanovisko vydáno bez něj. Zdůvodnění je dlouhé a zahrnuje i procesní vady podání záměru bez povinné konzultace na NPÚ, nekvalitní SHP / viz. klenby a metodika / až po odmítnutí podstatných částí návrhu jako vestavba podlaží, přenesení kolonády atd. Snad jen záměr funkčního využití je přijat. Na doporučení představitele odvolacího orgánu podáváme odvolání. Paradoxní, že? Abych si byl jistější v argumentaci žádám o zpracování faktické části odvolání renomovaného památkáře / spoluautora publikace určené architektům "Projektování obnovy stavebních památek" Jedním z autorů je i uznávaný Prof.Ing.Arch. vedoucí katedry památek FA ČVUT / Mimochodem tato literatura byla moje povinná četba. Zdůvodnění odvolání je postaveno znovu na podrobném průzkumu objektu a znalec konstatuje, že :"To nemůžete prohrát"!... Dodnes jsem neměl odvahu mu říct, že jsem i odvolání prohrál. V době čekání na verdikt majitel připravil bohatě dokumentovanou prezentaci svého záměru přímo v objektu lázní. Účast politiků a vysokých úředníku byla hojná. Náměstek ministra pro památky, hejtman Ústeckého kraje, náměstkyně pro kulturu Ústeckého kraje, primátor města, setnina novinářů, rozhlas, televize...bylo to v prosinci, takže i svařené víno. Ujišťování, že určitě řešení najdeme. Jen pozvaní dotčení úředníci se nedostavili, asi to brali jako ovlivňování. Každopádně zůstali konzistentní a naše "nejkonzervativnější" varianta zůstala navždy v šuplíku.

Naposledy vstupuji do stejné řeky v roce 2017. Majitel je stále rozmrzelejší a nešťastný z toho, že se nikam neposunujeme. Naposledy jej přesvědčím, že ještě je cesta. Vycházím z toho, že jednou z možností přístupu k rekonstrukci památky v případě, že samotná stavba není schopna pojmout požadovaný rozsah funkce je možno uvažovat o relativně samostatné dostavbě. To znamená provést zcela konzervativní rekonstrukci stávajícího domu bez jakýchkoliv bouracích prací, při zachování všeho co památkáři považuji za hodnotné a nedotknutelné a veškeré požadavky na soudobý provoz včetně vertikálních komunikací, výtahů atd realizovat v moderní přístavbě. Nacházím inspiraci v jedné z nerealizovaných studii konce 19. století. Předci tenkrát také hledali možnosti rozšíření provozu oblíbených lázní.....Přiznávám, že je mi tento přístup s kontrastní soudobou dostavbou k pietně opravené historické stavbě profesně nejbližší. Mám rád přidávání vrstev. Vyniknou tak obě a zároveň se doplňují. Můj názor ..nic víc. Nová studie záměru má dvě alternativy v designu přístavby. Na schématu vývoje původního objektu se snažím dokumentovat logiku konceptu, který k dříve upozaděnému "zadnímu" traktu honosné budovy obrácené kolonádou do ulice dostavuje nové, nyní již hlavní, vstupní průčelí. Již bylo zmíněno, že původní bažina se stala lázeňským parkem a naopak ulice "stokou" dopravy. Hmota dostavby je dominantní, jak se na novou hlavní fasádu sluší, ale stávající Hadí lázně z ulice nijak neovlivňuje...ve vizualizacích jsem musel zprůhledňovat zeleň, abych dostavbu vůbec mohl zachytit...

V polovině roku 2017 zpracovávám dokumentaci dosavadních záměrů včetně těch již odmítnutých do uceleného elaborátu. Za přítomnosti zástupců majitele konzultujeme všechny varianty s pracovníky NPÚ. Závěr konzultace je nadějný s tím, že varianty s dostavbou by měly být dále rozpracovány. Navštěvujeme s novou variantou náměstka ministra kultury pro památky. Povzbuzuje nás názorem, že varianta s dostavbou je pokrokem a že pokud neuspějeme, jistě se máme přihlásit do speciální ministerské komise, která by mohla být přístupnější než památkáři v Ústeckém kraji. Mezitím jsou varianty předložené NPÚ v zápise označeny jako neakceptovatelné pro neadekvátně velkou hmotu dostavby. Pořád stejná píseň. Podávat žádost o závazné stanovisko je tak bezpředmětná.

Abych nezapomněl tak majitel zatím na žádost památkářů činí různé doplňující průzkumy. Nechává zpracovat nový, "správnější" Stavebně - historický průzkum. Je provedena analýza vlhkosti zdiva. Znovu objeven a prozkoumán Hadí pramen, který je přímo pod budovou. Několikrát jsou nařízeny a provedeny udržovací práce, několik bezdomovců je probuzeno. Pokračuje snaha o sejmutí památkové ochrany, znevěrohodnění zápisu do seznamu památek, právnická bitva odvolání, zamítnutí a odvolání....To už je beze mě jako architekta. Občas jsem vyzván na místní šetření. Občas se nechám strhnout a neovládám své emoce. Věnoval jsem tomu domu hodně a on zatím pořád umírá. Nabídl jsem majiteli, že se vzdám své pozice ve prospěch jiného architekta, který bude pro památkáře akceptovatelnější, abych nestál v cestě záměru.

S obavy o trestně právní následky pro majitele je zadán statický posudek budovy renomovanému Prof.Ing. z experimentálního ústavu ČVUT. Výsledek: Zákaz vstupu do objektu. Léto 2018 Dál už je to jen smutné bizarní divadlo. Statici památkářů Profesorům nevěří. Byť vybaveni přilbami a vestami nejsou majitelem vpuštěni do objektu při místním šetření nařízeném oddělením památkové péče v Teplicích. Odvolání, hrozby pokutou.

V lednu 2019 padá část římsy nad kolonádou. Stavební úřad nařizuje zajišťovací práce. Památkáři v nejsilnějším složení. Stavební úřad, Primátor a náměstek, Majitel a právník...architekt, novináři...zima a svařené víno. Nechávám se opět unést emocemi. Možná proto, že po všech těch studiích a práci jsem ředitelem NPÚ v Ústí "odhalen" jako trojský kůň majitele k tomu, aby dům mohl zbourat a postavit jinde. Nevím jsem dost naivní /některými památkáři jsem interně diagnostikován jako kretén, případně hovado /,ale jedno vím jistě a je fakticky doložitelné, že všechny varianty předkládané k posouzení či konzultacím byly rekonstruovány v místě a s respektem k hodnotám stavby. Já mám zcela čisté svědomí, ale obávám se, že proces destrukce domu už začal a nejsem si vůbec jistý, že jej půjde zachránit. Všichni prohrajeme. Nebo ne?